Informace o škole

Název:       Střední škola technická Opava, Kolofíkovo nábřeží 51, příspěvková organizace

Právní forma:
IČO:
DIČ:
Ředitel školy: 

 

telefon:
e-mail:

ID datové schránky:

 

      Škola s právní subjektivitou
      00845299
      CZ00845299
      Ing. Josef Vondál 

 

      555 538 100, 739 498 987¨
      info@sst.opava.cz

      z9hxq7r

Zřizovatel:
 
 
IČO: 
      Moravskoslezský kraj 
      28. října 117 
      702 18 Ostrava
      70890692

Naše škola je umístěna v klidné části města na levém břehu řeky Opavy. Celý komplex tvoří škola s odbornými učebnami, učebnami výpočetní techniky, zařízení dílen, CNC učebnou, svářečská škola s novou technologií svařování dle evropských norem, tělocvična, sauna, atletické hřiště, beach volejbalové a antukové kurty s bazénem, domov mládeže a školní jídelna zajišťující celodenní stravování ubytovaných žáků a stravování dospělých a žáků odebírajících pouze hlavní jídlo.

Výchova a vzdělávání probíhá v souladu se vzdělávacími programy středního vzdělání v návaznosti na kvalifikační úroveň pro určité činnosti a funkce.
 

Střední management - ukončeno maturitní zkouškou    

  • Ekonomika a podnikání (neotvíráme)
  • Mechanik seřizovač
  • Mechanik strojů a zařízení (neotvíráme)
  • Podnikání - nástavbové studium pro absolventy tříletých učebních oborů

  Standardní strojírenské nebo elektro profese - ukončeno závěrečnou zkouškou

  • Strojní mechanik (dříve Zámečník)
  • Nástrojař
  • Obráběč kovů
  • Elektrikář - silnoproud
  • Strojírenské práce  (Zámečnické práce)

  Obory zaměřeny na služby

  • Stravovací a ubytovací služby (dříve Kuchařské práce)
  • Šití oděvů

 

Možnost získání stipendia u strojírenských oborů.

Škola spolupracuje úzce s firmami regionu, základními, středními a vysokými školami a v neposlední řadě také s Úřadem práce v Opavě při organizování "INFORMA", což je prezentace všech středních opavských škol i odborných škol s úzkou specializaci mimo okres Opava. Tato akce je určena především žákům vycházejících ze základních škol a jejich rodičům.

 

Vedle výše uvedené výuky zajišťujeme rekvalifkační programy v oblasti CNC strojů, svářečské kurzy a v programu odpovídajícímu přípravě na povolání v oborech Obráběcí práce a Zámečnické práce ve stavebnictví.

Další informace o studiu získáte v záložce "Studium", při osobním jednání nebo telefonicky:

555 538 146 Martina Kristianová
733 588 085
 
 

Podrobnější mapa

 

Historie školy

Vznik, vývoj a existence školy je úzce spjata se strojírenskou základnou města Opavy a regionu. V rámci industrializace došlo k vybudování důlního strojírenství, atomového programu i rozvoji spotřebního strojírenského průmyslu. Narůstající potřeba kvalifikované pracovní síly dala podnět k založení učňovského střediska. Výukového servisu využívaly i jiné firmy než mateřská, t. j. Ostroj Opava.   Dnes, po období relativního útlumu ve strojírenství, je zájem o řemeslo a firmy žádají mladé adepty. Nabídky jsou velmi zajímavé.   V roce 1958 byl vydán zákon o výchově dorostu k povolání v učebních poměru, který výchovu k povolání organizačně sjednotil a také slevnil. 
V dubnu téhož roku odborné učiliště, tehdy již jako OU n. p. Ostroj Opava, přešlo na jiný systém a začalo poskytovat svým učňům střední vzdělání. Postupně byly sjednocovány všechny složky výchovy a vzdělávání. 
Učební obory tehdy vyučované – strojní zámečník, univerzální nástrojař, univerzální soustružník, univerzální frézař a brusič kovů - jsou tříleté s tím, že dva roky jsou učni v dílnách na učilišti (3 dny škola + 3 dny dílna), ve třetím ročníku jsou na provozní praxi v mateřském podniku (1 den v týdnu škola). Ředitelem učiliště byl až do října 1963 p. Josef Mendrek, kterého v témže roce vystřídal p. Zdeněk Fila. Výměny ředitelů jsou v té době zcela v režii vedení podniku, často nevyjasněné.

Na počátku 60. let byla provedena změna v počtu učňů na jednoho mistra (v UVS nesmí být více než 12 učňů), proto byl postupně doplňován stav mistrů odborného výcviku. 
Ve školním roce 1965/66 bylo vyučování zahájeno v nové škole s moderně vybavenou tělocvičnou. Komplex učiliště byl doplněn kotelnou, která svým výkonem stačila vytápět celý areál. Ten byl postupně upravován – byly vysázeny břízky, zhotovena konstrukce v kolovně, vyasfaltováno parkoviště před administrativní budovou a provedeny úpravy interiéru kulturního sálu nad dílnami, který se stal oblíbeným místem společenských akcí učňů i zaměstnanců.

Mimoškolní výchova se rozvíjela velmi úspěšně, byl preferován zejména sport. Úspěchy v házené, hokeji, odbíjené, atletice a kopané se staly samozřejmostí. 
Také kultura si udržovala celkem dobrý standard, úspěšně pracoval především taneční orchestr pod vedením Václava Veverky, ale učni začali projevovat zájem o zakládání kytarových skupin. Československý svaz mládeže si zachoval systém organizace i pole působnosti. 

Postupem let však začala být práce této organizace stále formálnější a v roce 1968 se rozpadla. Učiliště bylo zařazeno do Unie středoškoláků a učňů (USU) a bylo řízeno okresním výborem USU. Pražské jaro a zejména srpnové události 1968 se našeho učiliště nepříjemně dotklo. Řada výchovných pracovníků musela z učiliště odejít. Důvodem bylo ostentativní spálení sovětské vlajky. Mistři p. Šnajdr, Špičák, Kusýn, Divílek, Jůza, vedoucí vychovatel p. Poštulka, pí Horáková, p. Ondera, Gřešák museli opustit řady zaměstnanců koncem roku 1968 nebo v průběhu roku 1969 a 1970. Odvolán z funkce byl ředitel p. Fila. Poslední „protestní“ akci byla oslava 5. výročí vzniku Československa. Výzdoba v čele s obrazem T.G.Masaryka, zasazení lípy a zpěv hymny s opravdovým dojetím nepřidala na „popularitě“ školy. Výrobní plán ve výrobě zboží byl stanoven ve výši 2,1 mil. Nosným programem se staly řetězové pleniče PR1, ohýbačky kolejnic RO1 a další průběžné zakázky, zejména pro n. p. Ostroj. Z dalších výrobků těchto let lze jmenovat významnou exportní zakázku – výroba převodových skříní pro sněžné skútry (Kanada) – a montáž kabelových vývodek. 
S naší školou byl spojen i vznik "Rady mladých odborníků". Na půdě učiliště byly pořádány okresní i krajské soutěže zručnosti v oborech zámečník a soustružník. Naše exponáty byly vystavovány i na celostátní výstavě, kde trenažér na pilování získal bronzovou medaili. Na výstavě v Moskvě získal námi vyrobený exponát pološtítu (model razícího pološtítu strahovského tunelu) česné uznání. 
V roce 1973 došlo k postupné přestavbě učňovského školství. Systém přípravy byl důsledně podřizován plánu přípravy kvalifikovaných dělníků pro náročné oblasti práce. Cílem bylo vytvořit podmínky k tomu, aby úplné střední vzdělání získala v podstatě veškerá mládež, která o ně projeví zájem a bude mít ke studiu předpoklady. Přestavba školství se plně dotkla i našeho učiliště. Jelikož splňovalo všechny požadované podmínky, bylo v roce 1978 zařazeno mezi Střední odborná učiliště v rámci učilišť OKR. Systém organizace byl upraven, vznikl nový oficiální název „Střední odborné učiliště strojírenské“ v Opavě. Úkolem této instituce bylo zajišťovat výuku základních strojírenských profesí: obráběče kovů, strojní mechaniky a nástrojaře. Učební doba těchto oborů trvala 40 měsíců – dokončila se povinná školní docházka a vyučení na úrovni středního vzdělání. Čtyřletý studijní obor (mechanik seřizovač pro obráběcí stroje a linky) byl určen především pro přípravu na výkon nejzávažnějších pracovních činností zařazených do čtvrtého kvalifikačního stupně dělnických povolání. Vyučení mělo úroveň plného středního vzdělání a bylo dokončeno maturitní zkouškou, což umožňovalo zařazení absolventů do vybraných technických funkcí provozního charakteru, eventuálně studium na vysokých školách. První žáci do tohoto oboru byli přijati ve škol. roce 1976/77. V souvislosti se zaváděním nové školské soustavy nastaly změny v oblasti odborného výcviku. V letech 1977 byl zrušen výrobní program s pevně stanovenou výši výroby v Kč a práce mohly být vybírány podle potřeb odborné výchovy. Skutečnost byla jiná a výroba měla stále značnou preferenci, i když se nedá říct, že to bylo výuce ke škodě.   

80. léta

Výchovně vzdělávací systém osmdesátých let se ustaluje, jedinou výjimkou je zavedení oboru Strojírenská výroba pro žáky dosahující slabších výsledků na základní škole. Tento obor však není vyučován každoročně.   Změny doznal také tříletý obor obráběč kovů. Zpočátku byl silně kritizován pedagogy pro náročnost výuky (spojení dříve samostatných učebních oborů soustružník kovů, frézař a pak v modifikaci brusič kovů nebo vrtař), výrobní sférou pak pro málo upevněné manuální dovednosti. Délka přípravy byla 3,5 roku s tím, že poslední půlrok byl vždy praxí na odborném rozvoji.   Jisté problémy vznikaly v prosinci u závěrečné zkoušky učňů – velký odstup od ukončení teoretické přípravy (červen) – přesto byly dosahovány slušné výsledky závěrečných zkoušek, praktických zvlášť.   Počty žáků, bez. tzv. odborného rozvoje, oscilují mezi 470 – 520 žáky ryze strojírenských oborů ve složení obráběč kovů (cca 40% učňů), strojní mechanik nebo mechanik opravář, nástrojař a mechanik seřizovač (cca 20%).   Organizačně je dělena výuka na třídy a učebně výrobní skupiny tak jako v současnosti. Významných úspěchů bylo dosahováno v mimoškolní výchově. Kulturní zájmová činnost, sportovní činnost i technická tvořivost (ZENIT) měly na učilišti tradici, možnosti, peníze (normativně stanoveno – nutno utratit) a personální zázemí (až 15 vychovatelů i pro neubytované žáky) dává tušit plýtvání s pracovní silou a často formální činnost. Šlo o opačný extrém k dnešnímu stavu. Značná část byla organizována v rámci učilišť Ostravsko-karvinského revíru v návaznosti na odvětvové ministerstvo, případně ústřední celorepublikovou přehlídku (např. Olympiády učňovské mládeže). Zatímco kulturní aktivity a zájmová umělecká tvořivost měly vyvrcholení v místním kole ve škole, dále pak na úrovni OKD, kraje, případně republiky, sport byl rozdělen na pravidelné soutěže letní a zimní, řidčeji na jednorázové přebory.Vše organizováno odborným oddělením ředitelství OKD a v režii pověřených školských zařízení. Soutěže se vyrovnaly s úrovní krajského přeboru, neboť nebylo zvláštností, že závodníci byli aktivními závodníky či hráči, mnohdy i reprezentanty ČSSR. Mládež, zejména ta sportovně angažovaná a výkonnostně výborná, byla značně vytížená, ba i přetížená. To byla negativní stránka soutěžení, které bylo nezřídka organizováno na úkor času vymezenému k vyučování. Sportovní výkonnost našeho učiliště byla výborná.   Od druhé poloviny sedmdesátých let do konce osmdesátých let jsme vyhrávali soutěž „O nejlepší sportovní učiliště OKD“. Naší doménou byl hokej, kopaná, lehká atletika, odbíjená, košíková. Dobrou úroveň měla sportovní střelba, stolní tenis, šachy. V těchto sportech jsme jako organizátoři byli vyhledáváni a na dvoudenní soutěž „Víceboj Rudého práva“ (atletika, střelba, plavání, přespolní běh) se do Opavy všechna učiliště těšila. Naši žáci tvořili reprezentační základ resortu FMPE na letních i zimních olympiádách učňovské mládeže (B.Bystrica, Pardubice, Most). K výrazným reprezentantům patřili např.: K. Váleček, Kocián, Monzmann, R.Vaněk, P. Hadamčík, K. Horný, R. Šlupina, R. Gregořica, I. Holáň, V. Hořínek. V roce 1981 se stává ředitelem SOU p. A. Matějek, který je po čtyřletém působení přinucen předat řízení ing. Vysockému (1985). V této době je patrný rozvoj výpočetní techniky. Je zřízena první učebna a do prostor domova mládeže jsou vestavěny první školní třídy.   

Od roku 1989 po současnost   

Devadesátá léta jsou charakteristická řadou proměn a zvratů, z nichž některé významně ovlivnily život školy. 
Poslední období lze rozdělit na několik etap, na jejichž počátku jsou události po 17. listopadu 1989, kdy nastává změna ve vedení školy. Ředitel ing. Robert Vysocký je v červnu odvolán z funkce, neboť „nedostal důvěru kolektivu“, byť mu nelze upřít pečlivost a pracovitost pro školu.

V roce 1990 je SOU ještě jednou ze součástí Ostroje – tzn. obslužnou jednotkou. 
Dnem 1. července 1991 se stává zřizovatelem SOU Ústřední orgán (Federální ministerstvo paliv a energetiky, následují další změny zřizovatele, roku 1996 Ministerstvo hospodářství) a škola tak získává právní subjektivitu a vyčleňuje se z organizační struktury Ostroje, což lze dnes kvitovat jako šťastné řešení. Pracovníci SOU se stávají také zaměstnanci, ekonomika je soustředěna v organizaci a statutárním orgánem je ředitel SOU, který je zodpovědný pouze zřizovateli. Učitelé, kteří byli dříve zaměstnanci krajských národních výborů, jsou nyní zaměstnanci SOU. 
V první třetině devadesátých let je vliv změny patrný zejména ve způsobu řízení, kde větší volnost podnítila stavební dění (výstavba vnitřní komunikace, kantýna, vstup domova mládeže), snahu o další hospodářskou činnost, která však není výkonnější než ta, která byla spjata s Ostrojem (výroba pleničů a ohýbaček), zato vynalézavější. 

Jsou zpracovány dva projekty, první na Integrovanou střední školu (podzim 1993), na jaře pak Centra odborné přípravy. Oba projekty jsou přijaty s tím, že od 1. 9. 1994 je SOU přejmenováno na Integrovanou střední školu – Centrum odborné přípravy. Naše SOU bylo zařazeno do skupiny 34 SOU v ČR přeměněných na COP a v užití zkratky či názvu ISŠ bylo naší snahou zdůraznit, že se jedná o střední odbornou školu. S tím souvisí zavedení studijních oborů středních odborných škol (management). Tento trend je realizován do současnosti a jeví se, že se osvědčil, byť již experiment COP odezněl. Výchova a vzdělávání probíhá v ISŠ – COP v různých úrovních vzdělávacího systému s tím, že hlavní blok vyučovacích oborů směřuje k přípravě pracovní síly převážně pro strojírenskou sféru regionu.

Od 1. ledna 2006 se změnil název na Integrovaná střední škola – Centrum odborné přípravy, OPAVA, Kolofíkovo nábřeží 51 na Střední škola technická, Opava, Kolofíkovo nábřeží 51, příspěvková organizace. 
Dnešní stav je považován za vyvážený, prostupný a logicky návazný. 
Student má dobré možnosti i během studia korigovat své původní rozhodnutí a až do maturitního výstupu pružně reagovat. 
Podnikání v technických povoláních je realizováno ve formě denní a dálkové jako nástavbové studium. Zejména dálková forma je veřejností vítána.

Úzká je spolupráce se sportovními kluby (hokej, kopaná), což je příčinou zvýšeného zájmů sportovců o studium na naší škole. Do běžných aktivit lze zařadit týdenní lyžařský výcvik pro I. ročník, sportovně turistický kurz pro II. ročník a populární vodácký kurz. Dále jsou to středoškolské soutěže okresu – téměř všechny běžné sporty, organizačně pak kopaná, případně softball a florball dosahují výborné výsledky na úrovni kraje i republiky. Při škole byl oddíl korfballu a působilo zde prvoligové dorostenecké nohejbalové družstvo (mistři ČR).

Zvláštní kapitolu tvoří stavební činnost. Celé úsilí vychází z principu změnit vnější a vnitřní vzhled školy, který byl příliš uniformní a kopíroval ladění Ostroje. Druhým úkolem byla plynofikace areálu (1977, 1988). Oba základní cíle byly v létech 1992 až 1998 splněny s tím, že další dění bylo podmíněno odstraňováním škod po povodni.   
Ve dnech 5. – 7. července vystoupila voda do výše 80 cm až 1 m v celém areálu. Zatopila sklepy, dílny včetně strojů, ničila podlahy zhotovené z dubových špalků, parkety a obložení tělocvičny, zničila plynovou kotelnu na domově mládeže, strhla ploty a vymetla atletickou dráhu. Nánosy bahna a jiné škody byly odstraněny díky obětavosti všech pracovníků, kteří, i když byli na dovolené, okamžitě pomáhali se záchranou majetku. Velké škody na majetku, nářadí a měřidlech byly umocněny ještě ztrátou značné části technické dokumentace v archívu. Škody byly odhadnuty na 10,5 mil. Kč. Celý areál byl nově opraven, byly provedeny opravy dílenských podlah, rekonstruována tělocvična včetně šaten ve škole, nová posilovna, úpravy omítek, chodníků i sadové úpravy. Značné úsilí si vyžádala oprava zatopených strojů a zařízení. Snaha o kulturu pracoviště je trvalým jevem. Vybavování a vylepšování školy patří do zorného pole managementu. Stále udržovaný pořádek na pracovištích i v areálu je patrný i nezasvěcenému pozorovateli. Modernizace, interiérové zázemí, kvalitní a estetické učebny výpočetní techniky, sportovní areál včetně beachvolejbalových hřišť, kvalitní tělocvična, posilovna, sauna, učebna techniky CNC včetně možnosti tvorby programu v učebnách VT a jejich přenosu.   

Všechna učiliště (SOU, ISŠ, COP) patřící pod Ministerstvo hospodářství byla na podzim roku 1996 delimitována a převedena do hájemství Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tím se řízení školství sjednotilo, avšak byla značně přibržděna iniciativní zaujatost pro nové. Konzervativní školství vytěsnilo učňovské školství na okraj zájmu. Po roce 2002 se zřizovatelem školy stává Moravskoslezský kraj, který je učňovské problematice sice blíže, avšak trend všeobecného vzdělání je posilován tak, jako středoškolské odborné a gymnazijní, respektive lyceální obory. Velice slušnou pověst dosahuje svářečská škola (založena 1993), jejíž absolventi obsazují čelní místa v celostátních soutěžích. Výbornou úroveň potvrdili žáci a žákyně střední odborné školy, když v Sondě maturant 98 byli nejlepší v jazyce českém ve Slezsku na Moravě a šestí v ČR. Z opavských škol byla lepší pouze Obchodní akademie. Slušných výsledků dosáhla škola i v roce 1999. Ostatně i v následných letech jsou školské výsledky na solidní úrovni.   

K 1. 9. 1998 byla naše škola sloučena s SOU Dolní Benešov, tzn., že jsme se zákona převzali výuku žáků a majetky. Toto sloučení nemělo zásadní vliv na rozšíření nabídky učebních oborů (s výjimkou techniky administrativy), ani na nárůst žáků z regionu Dolního Benešova.

Spolupracujeme s polskou Ratiboří – Zespól szkól mechanicznych. Spolupráce je častá, všestranná. Výměna studijních a poznávacích pobytů žáků je velmi atraktivní.   Rovněž soutěže sportovní a kulturní jsou častou náplní těchto vztahů. Mimo standardní tuzemské školní výlety a exkurze byly realizovány zahraniční výlety (Vídeň) a pobytové zájezdy (Chorvatsko), výměnný sportovní kurz (Polsko), jsou realizovány výstavní akce (BVV Brno, Mack Praha).

Devadesátá léta a přelom století prožila naše škola bouřlivě, avšak se ctí. Byla vybudována tak, aby odolávala tlakům nepřízně doby, regrese strojírenství a tudíž útlumu potřeb strojírenské pracovní síly. Byly posíleny studijní obory a účinnost školy rozšířena do hájemství speciálního školství a jiných nestrojírenských oborů. Snahou bylo a je vybudovat silnou školu se značnou prestiží. Strojírenskou orientaci jsme udrželi a ve srovnání s počtem žáků v roce 1989 a 2004 strojírenské orientace je stav téměř shodný. 

Od 1. 1. 2006 škola nese název Střední škola technická, Opava, Kolofíkovo nábřeží 51, příspěvková organizace.